Milá příhoda, která mi včera zpříjemnila den.
Za chvilku mi měl jet autobus a já si ještě musel koupit lístky. U automatu byla menší fronta a všiml jsem si paní, která tam přicházela souběžně se mnou. Už v té chvíli upoutalo mou pozornost, že se nežene dopředu stylem „já tu byla dřív, holomku“. Pustil jsem ji před sebe, protože přece jenom mi přišlo, že tam trochu dřív byla ona. Zeptala se mě, zda automat bere i padesátikoruny. Moje odpověď byla kladná.
Když přijížděl autobus a paní se dostávala na řadu, zeptala se mě, zda to není můj bus, abych ho nezmeškal. Byl jsem mile překvapen, velmi mile překvapen. Stále ještě existují lidé, kteří se v tom shonu dokážou podívat kolem a nemyslí jen na sebe.
A víte, co udělám na zastávce příště? Také se někoho za mnou zeptám, zda nejede jeho autobus a možná předám štafetu dál.