Zaujal mě článek (anglicky) z vědeckého webu Frontiers o rozhodčích. Faktory, kterým čelí rozhodčí jsou tak specifické, že se nedají srovnávat s jinými povoláními, kde jsou na vás také kladeny vysoké rozhodovací nároky.
V poslední době si stále více lidí uvědomuje, že rozhodčí mohou ovlivnit tisíce, ba někdy i miliony lidí a jejich dopad sebou nese následky, do kterých je zahrnuto velké množství peněz. To je jejich prací. Problém nastane ve chvíli, kdy udělají chybu.
Během hry musí rozhodčí rychle a přesně analyzovat nepřeberné množství faktů od postavení hráčů, chování účastníků, přesná pravidla. Působí na ně i diváci a hráči svým ovlivňováním, prostředí a v neposlední řadě i jejich osobní život.
Případné chyby rozhodčích mají za následek úzkost, zvýšenou hladinu stresu a ve výsledku zvyšují pravděpodobnost dalších chyb. Tento stres negativně ovlivňuje jejich duševní zdraví a psychickou pohodu.
Jak snížit chybovost?
Ukázalo se, že jedním způsobem jak zmírnit stres je self-efficacy, které v článku autoři popisují jako schopnost přesvědčit se, že dokážou podat dobrý výkon. Česky bychom asi řekli sebedůvěra. Tímto jednoduchým počinem klesá míra chybovosti. Nejlépe tedy udělají, když se soustředí na výkon, který mají podat, místo aby se soustředili na chyby, které udělali. Toto mimochodem říkal i Petr Čech, když se ho v jednom rozhovoru ptali, co dělá, když dostane gól. Jestli ho to rozhodí. Řekl, že je to nepříjemné, ale že nad obdrženým gólem přemýšlí nejdříve po zápase a do té doby se maximálně soustředí na hru.
V článku se dále rozebírají různé faktory, které na rozhodčí působí a co s od nich požaduje. Můžete si to koneckonců přečíst.
Vzít si z výše uvedeného můžeme to, že jakmile uděláme chybu a budeme se v ní moc patlat, nepodáme požadující výkon a nebudeme se cítit vůbec dobře. Chyba bude následovat chybu. Co dělat? Soustředit se na to, co máme dělat a dělat to co nejlépe.