Kdybychom nebyli líní a napsali o pár slov více, nemusely by být problémy

Tuhle větu pronesl jeden známý na poradě, když jsme řešili, jestli bude nebo nebude daná věc v oficiálním zápise. Po nějaké době je možné cokoli vyložit jakkoli a díky tomu, že jsme šetřili slovy, protože je to přece jasný, vzniknou problémy. Mně se tohle vrátilo v práci jako bumerang. Nepatřím k těm, kteří by šetřili slovy a v mailech většinou zmiňuji i méně podstatné věci, kde vidím, že by mohla nastat výkladová kolize.

Po kolegyni jsem potřeboval, aby graficky znázornila výstavku lišt k obkladům. Všechno jsem popsal, předlohu ukázal, návod byl trochu chaotický, ale ona už se v těch mých čárách dokáže vyznat. Jeden panel jsem potřeboval udělat 2x. Jedna strana grafika A, druhá strana grafika B. Podklady jsem ale poslal v jediném wordu, oddělené pouze nadpisem. Přišel mi finální výsledek a trochu mi zatrhnulo, protože A i B bylo na jednom panelu nad sebou. Žádné dva panely. „Další den v pr*eli,“ dostalo se mi odpovědi, když došlo na opravy. Stačilo do papírů předlohy poznačit, že grafika A má svůj panel a grafika B má svůj panel. Měl jsem tam jednu poznámku, která podle mě napovídala, že to všechno nebude u sebe, ale to už je jen druh výkladu.

V tomhle je manažerování a jakýkoli management strašně ošemetný. Děláte něco, co vlastně ani není moc složité, ale jakmile to neuděláte dokonale, máte na stole problém jako vrata. Ono někdy se ani člověku nechce zmiňovat „jasné“ věci, kdy druhá strana má pocit, že si myslíme, že je snad úplně tupá a inteligenci viděla z vlaku. A poučení? Nešetřit slova a dát ten důraz na komunikaci. Koneckonců se o ní píše snad ve všech příručkách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *