Nový pes jede domů

Konečně našel den, kdy bude přiveden, do našeho bytu nový pes. Na eshopech a různých diskuzích jsem strávil do té doby nepočítaně hodin, všechno bylo doma připraveno. Zásoba krmiva, k výběru se vrátím v jiném článku, hračky, pelíšek i misky. Paní chovatelka nás zásobovala fotkami i videi na svém profilu a tak jsem sledoval toho našeho prcka se zeleným obojkem, jak si vede mezi ostatními. Byl takový spíš hodnější a moc si nezačínal a nechal si toho dost líbit. Jakmile to přesáhlo určitou mez, tak sourozence zpacifikoval velmi rychle. Nějakého psího bojovníka jsem stejně nechtěl, když bude klidnější, než je většina německých pinčů, tak to bude jenom dobře.

Jeli jsme pro něj v neděli dopoledne. Celý další týden jsem to měli v práci zařízené, aby u něj někdo byl. Aklimatizování je důležité. Byl upršený den a cesta za Prahu trvala celkem dlouho, ale utíkala mi, protože jsem řídil. Předání a koupě psa proběhla ani ne za hodinu. Dostali jsme pas od psa, smlouvu, malé balení krmiva, vodítko a nějaké rady do začátku. Důležité je zejména dodržení časů u očkování, takže ihned poznámka, že zajít co nejdříve k veterináři. Dál jsme to už znali, není to náš první pes a načteno o štěněti a jeho prvních dnech jsme měli všichni dost. (Já už tolik, že se mi to pletlo. 😀 ) Paní chovatelka ještě odnesla pejska k autu a rozloučila se s ním. Bylo to pro ní emotivní, že těch 6 kousků, které vypiplala, teď opouští své rodné hnízdo.

Čekal jsem, že nás malej šmudlík začně od první chvíle kňourat a bude se v autě dožadovat vrácení. Nebo že ze stresu všechno počůrá. Prostě že zjistí, že jede pryč a nebude se mu to vůbec líbit. Překvapilo mě, že byl v pohodě. První třetinu byl dost v klidu a jen se koukal kolem sebe. Když si zvykl na auto, začal se dívat více kolem sebe a očuchávat okolí a lézt po sedačkách. V autě mu vůbec nebylo špatně. Dost jsme po cestě stavěli, no loužičku venku neudělal ani na jednom z našich mnoha zastavení. Dostali jsme s sebou i dečku s jeho pachy. Tu jsme mu dali do nového místa (pelechu), kde hned pochopil, že tam je jeho místo. A začalo poznávání našeho bytu.

Pes s papírama vs. bez papírů

Na začátek by bylo dobré vysvětlit, jak to s těma papírama je a proč někdy nabízí chovatel psa bez papírů, i když oba rodiče papíroví jsou. Papíry na psa se označují zkratkou PP, což je Průkaz Původu, kde vidíte předky v rodokmenu. Nevím, jestli na všechny rasy, ale na německé pinče jsou zpracované stránky (databáze), kde jsou i graficky zpracované s fotky předků a propojení rodu. Abyste mohli vydávat psy s papírama (s PP) musíte mít oficiální chovatelskou stanici. Ta zaručí to, že se řídíte chovatelským řádem a že psa máte na chov a ne na bezhlavé množení. Průkaz původu se tedy nedědí po rodičích a je to záruka toho, že pes vzešel z oficiální chovatelské stanice.

Cesta k našemu psovi byla zdlouhavá. Nejdříve jsem hledal na standardních webech jako je bazoš, sbazar a potom jsem se dostal k ifauna.cz. Vtipné je, že hledání začínáte stejně jako kdybyste si chtěli pořídit třeba žehličku. Na posledním zmiňovaném webu jsem se dostal k první chovatelce, kde jsem myslel, že psa koupíme a bude hotovo. Haha. Ha. Paní mi na mail odepsala, že pejsek už je pryč (inzerát byl týden starý). Doporučila mi zeptat se jedné její kamarádky chovatelky a potom také zkusit ostatní chovatelské stanice. Prakticky během asi týdne jsem se dostal k tomu, že jsem měl odeslaný mail na všechny chovatelské stanice německých pinčů v ČR. Poslal jsem dotaz i na ty, které neměly aktualizované stránky. Úroveň webů nehodnotím, jen aktualizace někde opravdu vázla.

Výsledek byl takový, že jsem byl ve dvou chovatelských stanicích v pořadníku. Jak jsem zjistil, na tyto psy a i na jiné rasy se celkem dost čeká a koupit je zpětně je velké štěstí. Na konci července 2018 jsme jeli do jedné stanice na obhlídku. Nebudu konkrétní, protože budu kritizovat. Paní chovatelka měla ve vrhu 12 štěňat. Měla svéráznou povahu a vlastně jsme se dozvěděli, že si z volných štěňat nemůžeme vybírat, že ona přiděluje štěňata a že nám vybere toho nejlepšího pro nás. Jelikož jsme jí řekli, co se psem budeme dělat. Mamce, která tam byla se mnou, se to nelíbilo a stejně negativně hodnotila i to, jak to u nich doma vypadá. Dále jsme měli povinnost jít se psem na bonitaci a byli jsme zváni, spíš bych řekl tlačeni, do společných akcí přátel paní chovatelky vzniklé kolem její stanice. Výsledek byl takový, že se máme promyslet, zda psa chceme, a pokud ano, tak nám pošle náhled smlouvy, kde má pár svých specialit. Cena psa, pro zvědavce 18 000 Kč. Což zase na druhou stranu není raketa za psa s PP, jen jsem věděl, že z ostatních stanic se cena pohybuje 12 – 15 000 Kč.

Smlouva. Hned doma jsem si zažádal o smlouvu a pročetl jí. Specialit tam bylo dost. Snad všichni chovatelé tam mají předkupní právo, pokud se rozhodneme psa prodat a nesmíme ho v tomto případě prodat za více než pořizovací cenu. To je OK, nikdo nechce, aby se mu pes promenádil po útulcích, nebo měnil díky spekulantům často majitele. Potom tam ale byla povinná bonitace psa (zapsání do seznamů psů schopných krytí) a povinná klubová výstava. Tady už jsem se těžce nadechoval. Následoval zákaz krytí jiného psa než německého pinče s papírama. Plus jsme byli povinní kdykoli po domluvě umožnit paní chovatelce vidět psa. Díky rozhovoru, který jsme měli to ale spíš vypadalo, že když napíše, tak budeme muset přeš půl republiky přijet. Jakmile si ze mě někdo chtěl dělat kamaráda a mít to ještě ve smlouvě, nemohl uspět. Poslal jsem značně upravenou smlouvu zpátky s tím, že jinou verzi neberu. No a bylo po koupi. 🙂

Další pes měl být ze stanice Sanela. Tam už vše nasvědčovalo tomu, že to klapne. Veterinář potvrdil 6 kousků v bříšku, já byl 3. v pořadí. Ještě jsem vtipkoval, že snad se nenarodí jen 2 kusy. Byste mi asi nevěřili, ale narodili se jen 2 štěňata a bylo po srandě. To také znamenalo, že musím hledat dál a hlavně, že pes bude podzimní a nezažije jaro a léto, které je k výcviku lepší než podzim.

Poslední stanicí, která měla mít v tomto roce štěňata, byla Res Cordis (v latině Srdeční záležitost), kde očekávali také více kousků. Byl jsem v pořadí druhý, ale chtěl jsem psa (ne fenu) a v barvě červená, takže jsem měl slibnou šanci. V pořadníku jsem byl ještě před narozením. Na konci srpna bylo potvrzeno 6 štěňat, 3 fenky + 3 psi, 3 červené zbarvení + 3 černé zbarvení. Vyšlo to hezky. Komunikace s paní chovatelnou byla v pohodě a i při návštěvě to tam měli hezky zařízené a prcek si žil v prosklenné přístavbě u rodinného domku jako král. Ze všech sourozenců byl největší, bylo to vidět na první pohled i během návštěvy. Tak jsme se domluvili, že za měsíc si pro něj přijedeme. Samozřejmě jsem se nemohl dočkat, v dnešní době, kdy všechno máte skladem a druhý den k dispozici, čekám na psa všehovšudy 4 měsíce.

Chci psa!

Tohle rozhodnutí se u člověka neobjeví při ranním otevření očí. Jelikož jsem si svého prvního psa vyžebral už v 6 letech u rodičů, kterým domů nesmělo žádné zvíře, nechtěl jsem bez něj být ani teď. Náš předešlý pes odešel do věčných lovišť a připojil se ke smečce u vlčího totemu. Nebo tak něco. Každopádně bez psa je to o ničem. Přijdete domů a nic. Když vám spadne kus jídla na zem, musíte se pro to shýbat. Když hodíte na zem kůrku kraje pizzy, nikdo ji nesežere. Nikdo na vás nekouká když trůníte v koupelně. A vůbec je to celkově takové nudnější a prázdnější.

Jenže jakého psa pořídit?

Zkušenosti se psy mám celkem pestré. První pes byl čistokrevný pudl, druhý pes byl kříženec trpasličího německého pinče a russel teriéra, nebo anglického teriéra. Nikdy jsme to pořádně nerozklíčovali, ale choval se jako německý pinč, tak buď to dobře hrál, nebo to opravdu byl německý pinč.

Šel jsem na to od lesa. Vyjmenoval jsem si všechna kritéria, které nechci aby pes měl.

  • velký
  • chlupatý
  • hloup.. málo inteligentní
  • bojácný
  • náchylný na nemoci
  • neaktivní

Jelikož náš kříženec německého pinče byl opravdu chytrý pes s minimální údržbou srsti a hlavně splňoval většinu těchto kritérií, padla volba zase na německého pinče. Je to povahově oddaný pes svému pánovi, nebojácný, aktivní a společenský. Jak se říká „Jaký pán, takový krám.“ tak tentokrát to sedělo. Povahu i charakteristiku německého pinče jsem měl už dobře prostudovanou. Kříženec byl ale o dost menší než jsou klasičtí němečtí pinčové, jenže tentokrát jsem už chtěl pořádného psa a ne pejska do kabelky. On ten pinč zase není tak moc velký, je střední, prostě dokonalá volba. Teď už jen scházelo nějakého najít.