Kdybychom nebyli líní a napsali o pár slov více, nemusely by být problémy

Tuhle větu pronesl jeden známý na poradě, když jsme řešili, jestli bude nebo nebude daná věc v oficiálním zápise. Po nějaké době je možné cokoli vyložit jakkoli a díky tomu, že jsme šetřili slovy, protože je to přece jasný, vzniknou problémy. Mně se tohle vrátilo v práci jako bumerang. Nepatřím k těm, kteří by šetřili slovy a v mailech většinou zmiňuji i méně podstatné věci, kde vidím, že by mohla nastat výkladová kolize.

Po kolegyni jsem potřeboval, aby graficky znázornila výstavku lišt k obkladům. Všechno jsem popsal, předlohu ukázal, návod byl trochu chaotický, ale ona už se v těch mých čárách dokáže vyznat. Jeden panel jsem potřeboval udělat 2x. Jedna strana grafika A, druhá strana grafika B. Podklady jsem ale poslal v jediném wordu, oddělené pouze nadpisem. Přišel mi finální výsledek a trochu mi zatrhnulo, protože A i B bylo na jednom panelu nad sebou. Žádné dva panely. „Další den v pr*eli,“ dostalo se mi odpovědi, když došlo na opravy. Stačilo do papírů předlohy poznačit, že grafika A má svůj panel a grafika B má svůj panel. Měl jsem tam jednu poznámku, která podle mě napovídala, že to všechno nebude u sebe, ale to už je jen druh výkladu.

V tomhle je manažerování a jakýkoli management strašně ošemetný. Děláte něco, co vlastně ani není moc složité, ale jakmile to neuděláte dokonale, máte na stole problém jako vrata. Ono někdy se ani člověku nechce zmiňovat „jasné“ věci, kdy druhá strana má pocit, že si myslíme, že je snad úplně tupá a inteligenci viděla z vlaku. A poučení? Nešetřit slova a dát ten důraz na komunikaci. Koneckonců se o ní píše snad ve všech příručkách.

9 věcí, které neříkat během prezentace

Ať už se jedná o malou prezentaci před publikem z vašich kolegů, nebo větší událost, kde bude přihlížejících více, je dobré se vyhnout malým nedokonalostem v prezentování. Perfektní prezentace, to je vyšperkování projevu do nejmenších detailů.  My můžeme začít alespoň odstraněním největších hrozeb. Na co si dát pozor? Tady je několik vět, bez kterých se každá dobrá prezentace obejde, a co víc, výrazně jí to zlepší.

1) „Jen v krátkosti.“

Jelikož tuto větu říkají lidé, kteří o sobě ví, že je často posluchači upozorňují na délku projevu, nikdo této větě nevěří. Buď je obsah prezentace hodnotný a posluchač čas obětuje, nebo není. V tom případě platí známé „mlčeti zlato“.

2) „Mám mnoho zajímavých informací.“

Nebo jiná věta ukazující na to, jak dobrá vaše prezentace bude. Zvyšujete tím nároky na sebe a hodnotíte přínos. Z publika se v tu chvíli stávají soudci. Samozřejmě platí, že část posluchačů si řekne: „No, tak se ukaž.“

3) „Haló? Slyšíme se?“

Mluvíte na mikrofon a nevíte, co říct jako první větu? Možná je to způsob, jak se odlišit od většiny. Začněte říkat nějakou zajímavou říkanku. Počítejte místo „jedna, dva, jedna, dva“ třeba „logaritmus z devadesáti o základu…“ Malé odlehčení na začátek ukáže publiku, že prezentace nebude nuda.

4) „Neměl jsem moc času se připravit.“

Na tohle vám diváci odpoví: „Tak co tu děláš?“ Hlavně si tím shodíte vlastní práci. Říkáte tím ostatním, že ztrácí čas na nějakém nedodělku tvořeném na koleni při čekání v autě na zelenou. Nemusíme na sebe všechno hned prásknout. U dokonalé prezentace zase tato věta působí směšně.

5) „Chtěl bych poděkovat svým kolegům, zejména …“

Výčet všech kolegů od osvětlovače po kameramana je tolerováno u celebrit, ne u běžných prezentací. Děkovačky, pokud se nejedná o udílení odměn za přínos firmě, udržujeme co nejkratší. Je hezké, že umíte pracovat v týmu, ale nemusím váš tým znát lépe než svou manželku.

6) „Tohle vám raději přečtu, protože to na tom slajdu není moc vidět.“

V prezentaci mají být obrázky a hesla. Nejčastěji porušované pravidlo na vysokých školách. Trumfnout ho dokáže už jen odbíhání od tématu nebo mluvení a neposouvání prezentace následně komentované: „Tohle už jsem vám říkal.“

7) „Eeem“ a další nechtěné vyplňovače projevu

Dejte si pozor, co říkáte, když vám v hlavě zrovna nenabíhá nit na další větu. Mnoho lidí má v tu chvíli ve zvyku dělat různé pazvuky. Jednou dvakrát, to je v pořádku, ale pokud to děláte pořád a před každým vaším zamyšlením nad další větou, začnou vám to ti statečnější počítat.

8) „Dva dny jsem nespal a půlku toho si nepamatuji.“

Nikdy nezačínejte prezentace omluvou. Určitě víte, že první dojem se zachraňuje špatně, tak se nesnažte přesvědčit své publikum, že mají očekávat katastrofu. Dejte do toho všechno a ono to i s hodinou spánku půjde.

9) „Nezbývá nám moc času, vezmu ty slajdy už jen v rychlosti.“

Je jen málo lidí, kteří stihli dokončit svou prezentaci v časovém limitu, jedním z nich je Chuck Norris. S časem musíte pracovat během prezentace, zrychlovat nebo zpomalovat podle toho, kolik ještě zbývá snímků. Pokud se snad stane, že už přetahujete, u stávajícího snímku to vhodně ukončete. Sice diváci neuvidí nejdůležitější snímek „děkuji za pozornost“, ale aspoň snížíte jejich šanci na epileptický záchvat díky rychlému překlikávání.

 

Přeji vám, abyste se výše zmiňovaných chyb dopouštěli co nejméně a posluchači měli z vaší prezentace dobrý pocit.