Stránky na facebooku mění majitele

Sleduji nějakých těch pár stránek na facebooku. Mám je lajknuté, protože se mi líbí jejich obsah nebo je pro mě zajímavý. Ať už jsou to stránky novin, časopisů, sportovních klubů nebo jen pouhé generátory vtipných obrázků. To je ale neuvěřitelně obecný začátek článku, co?

Na začátku všeho byl velký boom lajkování facebookových stránek. Je to pár let zpátky, kdy rostly skupiny jako houby po dešti. Jejich úlohou nebylo spamovat svůj obsah všem osobám, které stránku lajknuli. Jen jste vyjadřovali svoje stanovisko, že máte rádi večerní procházky. Pokud jste na odkaz klikli, musíte si všimnout, že tam obsah je a není několik let starý. Pár největších stránek bylo odkoupeno. Jeden příklad za všechny je Chlapovi nestačí naznačovat, což je mimochodem pravda. Tuto stránku koupila prima a spamuje tam odkazy na svoje články. Rozdíl mezi dneškem a dobou dávno minulou je, že tehdy všichni lajkovali všechno. Stránka dosáhla někdy až tisíců lajknutí během pár minut. Stačilo mít jen originální nebo chytlavý název. Dnes musí vaše stránka začínat na slovo Přiznání nebo být úchylná. Nejlépe obojí.

Na svém profilu mám dost těchto mrtvých stránek, které jen vyjadřují moje bývalé stanovisko. Asi jako vzpomínku na staré časy facebooku. Dokonce přežívají moje občasné inventury.

Abych se vrátil k tématu. Skupinu Večerní procházky koupil, nebo jejich majitel začal provozovat, web pikosky.eu. Ne, neudělám tam odkaz. Nestojí to za to. Rozdíl těchto stránek a stránek, které lidé lajknou dobrovolně je veliký. Už i na skupině Chlapovi nestačí naznačovat je vidět, že je tam velmi málo lajknutí a odezev. Diváci jsou tam nedobrovolně a mnoho z nich sleduje obsah velmi pasivně. Často lidé za těch pár let přestanou používat facebook nebo redukují svůj čas u něj. A tak vlastně obsah letí do mrtvé stránky.

Stejně tak v posledním týdnu ožila stránka Mám ráda chození venku v noci. Tam zase přibývají příspěvky ze stránek exstory.cz a extrol.cz. Jak příhodné názvy. Staronový majitel se ani neobtěžoval s timeline obrázkem. Ano, ta stránka vznikla ještě v době, kdy profily neměli timeline fotku.

Proč to píšu? Protože obě stránky odlajkovávám a musel jsem to všem říct. Věrné fanoušky takhle stejně nezískáte.

Úprava po letech: Přeškrtnuté stránky už nefungují, protože je vlastníci smazali.

Co je to Omegle?

Mnoho lidí zná tuto stránku s řeckým písmenem v logu především z vtipných videí jako je toto. Omegle ale nabízí i verzi, kde jen chatujete. O co se vůbec jedná? Princip je jednoduchý, přijdete na stránku Omegle, zvolíte jazyk, případně i téma o kterém chcete mluvit, a jste v mžiku spojeni s dalším uživatelem, který si zvolil stejný jazyk. Žádný účet, žádná registrace. Nikdo z vás neví, kdo je kdo. Sama stránka říká Talk to the strangers! tedy Povídej si s cizími. Anonymita má vždy svoje kouzlo, kterého mnozí lidí mocně využívají. Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně. Po odpojení nemáte šanci zjistit, s kým jste si po celou dobu povídali ani ho zpětně nedohledáte. Nejde se ani s někým domluvit a spojit se s ním prostřednictvím Omegle. Jen cizinec s cizincem.

Ke komentáři pod článkem. Lze dohledat vaši IP adresu a tím si přiblížit, odkud jste zhruba připojeni. Běžní lidé to ale nedělají a neumí.

Kdo chodí na Omegle? Pokud tam jdete s cílem seriózně si popovídat s někým cizím, tak to bude chvíli trvat, než na někoho takového narazíte. Většinou na vás vybafne nějaká fráze typu: Nadržená holka na skype? případně h/k, což značí, že se dotyčný ptá na vaše pohlaví (holka/kluk). Když řeknete svoje pohlaví a není stejné jako dotyčného, čeká vás z velké pravděpodobnosti informace o tom, že se druhá strana odpojila. Následuje kliknutí na Nový chat a celé to jde dokola. Koho tam ještě potkáte? Obecně se tam vyskytují především nadrženci a malé holky ve věku kolem třinácti, které ani neví, co chtějí a odpojí se po pár větách. Skupina těch normálních jsou především lidé, kteří se hodně nudí, nebo na stránku přijdou ze zvědavosti po kliknutí na Omegle reklamu někde na internetu. Potkat tam můžete vlastně kohokoli.

Samozřejmě i tady je namístě dodržovat základní pravidla bezpečnosti na internetu. Sdělováním jakýkoliv citlivějších informací se vystavujete riziku. Na druhou stranu se s vámi nemůže nikdo spojit cíleně jako na ostatních sociálních sítích, kde máte svůj profil. Ale může se s vámi spojit dodatečně, pokud mu sdělíte informace o sobě, díky kterým si vás dohledá.

Co na Omegle dělat? Můžete tam dělat cokoli. Fantazii se meze nekladou. Dělat si z lidí srandu. Bavit ostatní (Tady asgardská mezigalaktická hlídka, jsme spojeni se Zemí?), hledat někoho kdo se nudí stejně jako vy (Ahoj, nuda, co?) a zabíjet čas na tisíc způsobů. Čas tam utíká docela rychle a lidé toho na sebe prásknou docela dost, protože vše je anonymní.

Co říct závěrem? Pokud používáte svůj mozek, dobře se zabavíte a možná potkáte i někoho zajímavého. A když ne, tak si alespoň pusťte tuhle písničku.

Český hashtag na twitteru

Co je to hashtag? Hashtag je slovo či fráze, která začíná # (dvojkřížkem). Pokud se vyskytne někde ve zprávě, promění jej daná sociální síť v odkaz, přes který je možné najít další další zprávy se stejným hashtagem. Českou interpunkci twitter ignoruje, je tedy jedno, zda napíšete #hastag nebo #háštag.

Twitter je sociální síť, kde se využívají hashtagy ve velké míře. Samozřejmě spousta lidí dává do svých zpráv cizojazyčné hastagy, ale existují i ryze české verze.

Mnoho anglických hashtagů má své české ekvivalenty, které vzniknou jednoduchým přidáním cz na konec. Jedním z nich je #ffcz. Je to česká verze anglického #ff (nebo také #followfriday), kdy máte v pátek doporučit ostatním něčí profil ke sledování. Ať už je vtipný, zajímavý, nebo vás něčím zaujal.

Chci se v tomto článku věnovat hlavně českým hastagům. Mezi základní české hashtagy patří #vtip, který občas trpí omezeným počtem písmem v jednom příspěvku. Zábavné je také vidět, co ostatní #pobavilo. Rozšířený je také #citát. Dánsky, švédsky, chorvatsky a možná ještě i v jiných jazycích je slovo citat používáno jako u nás. Twitter neřeší interpunkci, tak občas musíte český citát chvilku hledat mezi cizojazyčnými. Dále se hodně uživatelů věnuje #počasí. Informuje svoje okolí, zda je #vedro #horko nebo #zima. Přičemž poslední hashtag zase naráží na cizí jazyky. Spojit a sdílet se světu můžete přes #pohovor a ukázat, co vám vadí přes #nesnáším. Můžete sami hledat další slova jako #zeživota. Občas je to zábava, když najdete někoho se stejným, ale velmi složitým hastagem jako #tohlefaktne.

Stejně tak mnoho lidí vyjadřuje svoji nespokojenost přes #nechci a #nechápu.

Ze zábavných a tak trochu i tvořivých se mi velmi líbí #sloník_naučný, kde lidé používají slova v jiném kontextu, hrají si se slovy a prohazují písmenka ve slovech, aby dávala nový jiný význam. Podobně je na tom #cintát a #přívoslí, které se objevuje často společně. Jde o podobný princip jako u sloníku naučného, jen se s citáty a příslovími.

Někdy hodně sledovaný člověk na twitteru spustí nějakou akci, jako Tereza Šteflová projekt #52sukní, který měl ženy podpořit v nošení sukní. Opravdu se tak stalo, ale někteří muži tuto akci vzali za své, podívejte se sami jak to dopadlo.
Dalším příkladem je Josef Šlerka a jeho #vlastnostconemáme.

Pokud objevím další zajímavý hashtag, přidám ho. Pokud vy najdete na twitteru něco zajímavého, můžete se podělit pod článkem. Nebo mě označit s hashtagem.

Virtuální paření na plug.dj

Možná se to stalo i vám, odkaz typu plug.dj/název a když jste se dostali na stránku, chtělo to po vás přihlášení a tak jste šli raději pryč. Dnes jsem se konečně podívat této službě na zoubek a založil si vlastní profil. Musím říct, že nápad je to úžasný a moc se mi líbí. Mnohokrát jsem zažil, kdy s kamarády pouštíme z nudy písničky na mobilech, ale když nejsme spolu nebo děláme něco na počítačích, moc to nejde.

O co jde a co je to plug.dj?

Po rychlé registraci si můžete procházet místnosti ostatních. Většinou jste tématicky zaměřené. Můžete se vložit do fronty DJů a také něco zahrát. Naopak diváci mají možnost na píseň trsat (Woot!), přidat si ji ke svým playlistům (Přidat), nebo písničku vypískat (Meh) a pokud toto poslední tlačítko zmáčkne dostatek lidí, začne hrát další song.

Vlastní taneční parkety, kde můžete rozhýbat davy, si můžete zakládat až od 3. lvlu, který získáte za pár minut. Levely získáváte za prolézání profilů, parketů, přidávání písní a jste odměňováni plug body, za které si můžete koupit jiného avatárka, který bude trsat na parketu za vás.

Určitě přijďte provětrat svého avatara ke mně do klubu https://plug.dj/pavelpilclub. Pokud budu online, můžeme poklábosit a uvítám i kvalitní DJské příspěvky. Chci rozjet tématické dny, abych také rozšířil svoje sbírky písniček. (aktualizace 4.11.2015: plug.dj ukončil svou činnost někdy v září 2015, protože na údržbu a chod stránek neměli tvůrci dostatek peněz)

A nezapomeňte také chodit mezi reálné lidi.

Komentující na facebookových stránkách Reflexu

Protože odebírám obsah z jejich oficiální facebookové stránky, občas mi to nedá a rozkliknu i diskuzi pod některými příspěvky. Nestačím se divit, kolik lidí nadává na kvalitu Reflexu, kolik lidí vyhrožuje odhlášením z odběru stránky a kolik lidí nadšeně tyto nespokojené komentáře lajkuje. Zde jsou některé příklady těchto diskutérů. (pravým myšítkem „Zobrazit obrázek“ a můžete přiblížit na čtecí vzdálenost)

Nicméně já jsem si dal tu práci a sledoval jsem vývoj počtu „Líbí se mi“ od 4.1.2014. Dělal jsem to ze začátku docela často. Samozřejmě potom zvítězila lenost, ale nějaký ten poměr a výpovědní hodnota tam určitě je. Tedy tady je zmiňovaný obrázek.

Ať už Reflex nabírá svoje „lajky“ jak chce, jedno je jisté, diskutujících je stále hodně. Mnoho lidí jen tiše „lajkne“ nebo sdílí, ale my vidíme převážně nespokojené čtenáře. Je samozřejmě výsostné právo každého neodebírat to, co se mu nelíbí. Na druhou stranu to v nás může vyvolat dojem, že je něco moc špatně. Že vlna lidí odchází z facebookové stránky Reflexu a nakonec nezbyde ani jeden odebíratel. To je důvod, proč jsem se zajímal, jak se změní čísla fanoušků. Na začátku jsem si byl jistý, že čísla musí jít dolů, přinejlepším budou stagnovat, už jen podle komentářů v diskuzích. A nic takového se nestalo.

9 velkých hoaxů ze sociálních sítí za rok 2013

Na internetu se denně setkáváme s velkým množstvím informací. Některé z nich ale nemusí být tím, čím se na první pohled zdají. Ano, mluvím o hoaxech. Zprávách, které putují sociálními médii, emaily a žijí si po vypuštění svým vlastním životem. Někdo je vytváří pro zábavu, někdo pro obveselení (hlavně sebe). Princip je většinou takový, že uvěříme něčemu, co je polopravda nebo pravda vůbec není. V tom horším případě se vyděsíme a rozešleme rychle hoax všem svým známým, abychom je varovali. Zaujal mě článek se stejnojmenným titulkem a protože jsem se s většinou hoaxů na internetu setkal, řekl jsem si, že je přiblížím České kotlině. A teď už ke zmiňovaným hoaxům ze stránky Marshable (anglicky).

1) V květnu tohoto roku obletělo svět video s párem zpívajícím karaoke u benzínové pumpy. Fungovalo to tak, že na pumpě byla ve stojanu obrazovka a moderátor v reálném čase komunikoval se zákazníky tankujícími benzín nebo naftu. Video vypadalo hezky, mile a Will s Monifou Simsovými zpívali hezky od srdce. Jak se ale později ukázalo, oba byli najatí herci.

2) Jimmy Kimmel v jedné z jeho show pustil video twerkující dívky, která se opírala o dveře, které někdo omylem otevřel a ona spadla na konferenční stolek v místnosti a zapálila si oblečení od svíček, které na sebe převrhla. Jimmy Kimmel v jeho show později ukázal, že se jednalo o záměr a dívka byla profesionální kaskadérka. Můžete se podívat na odhalující video s českými titulky.

3) Manti Te’o, hráč amerického fotbalu, který dojal skoro celý svět. Dojemný příběh o osobní tragédii, kdy mu na podzim roku 2012 umřela babička a na jaře 2013 měla jeho přítelkyně Lennay Kekua tragickou autonehodu, kterou přežila, ale v nemocnici jí diagnostikovali leukémii. Potíž byla v tom, že se s ní znal jen z internetu a jak se později ukázalo, žádná Lennay Kekua neexistovala. Prý se jednalo o jednoho muže, který si skrze falešný účet s hráčem psal.

4) Vtipálek si vystřelil z Paris Hilton a rozeslal falešný screenshot její zprávy z twitteru, na kterém to vypadá, že si plete pány Martina Luthera Kinga a Nelsona Mandelu. Všechno má na svědomí vtipálek z účtu @DeletedTwets. I když vše byl pouhý výmysl, našlo se mnoho lidí, kteří se velmi nevybíravě o Paris Hilton na sociálních sítích vyjadřovali.

5) Možná jste zaregistrovali přáníčko, kdy si dítko přeje od Santy dárek a místo popisu je v dopise dlouhý odkaz na internetový obchod Amazon. Obrázek začal žít svým životem potom, co jej zveřejnil na svém twitteru @Gequeoman. Obrázek ale není z rukou žádného klučíka přejícího si hračku, ale Zacka Poitrase z blogu The Inclusive.

6) Uživatel @theyearofelan vytvořil na svém twitteru příhodu, kdy jedné naštvané pasažérce posílá v letadle na uklidnění sklenku vína. Následují fotky papírků, které si mezi sebou během letu vyměnili. Diana, jak se žena měla jmenovat, ale neexistuje a jak řekl sám autor: „Doufám, že jste se o víkendu pobavili.“

7) Video z baseballového utkání, kdy volající mladík nechtěl přerušit telefonát kvůli kisscameře (kamera se zaměří na muže a ženu, kteří se vidí na obrazovce uprostřed a kteří se mají políbit). Dívka mu poté chrstla pití na triko a uraženě odešla. Ve skutečnosti šlo o zaměstnance baseballového klubu, kteří se jen bavili.

8) U nás jsem vůbec nezaregistroval, zřejmě proto, že je to anglicky psaný text. Nicméně twitter účet @Horse_ebooks do letošního září na svém účtu zveřejňoval v intervalech několika hodin kousky textů z knih věnovaných koňům. Velký poprask vyvolalo, když autoři přiznali, že se nejedná o nějakého robota automaticky vkládající texty, ale o umělecký kousek Jacoba Bakkila a Thomase Bendera.

9) Číšnice Dayna Morales si stěžovala na sociálních sítích, že nedostala žádné dýško s odůvodněním napsaným na stvrzence: „Omlouvám se, ale bez spropitného, protože nesouhlasíme s vaším stylem života.“ Pointa je v tom, že číšnice Dayna Morales má jinou sexuální orientaci. Po tomto incidentu jí začaly chodit peníze na podporu a tak rodina, která údajně nenechala žádné spropitné, vyšla s pravým účtem a historií platební karty. Číšnice si to samozřejmě celé vymyslela. Ve skutečnosti dostala 18 dolarů spropitného. Na sociálních sítích si už ale stihla najít mnoho sympatizantů.